Mravenčení

stoupá až do špičky váhání,

šeptaná odpověď zvýrazňuje dálku,

stesk a toužení,

to znám..

 

Unikám pohlazení, bez síly vzdorování,

přirozená soudržnost ublížených

je mi cizí,

sám, sám...

 

Jak na mucholapku se lepí ohnutý výkřik

Jsem

tady, kde

jste,

čekám.

S pocity ranních depresí celý den tančím

Nepojmenován,

nebolím,

nechybím si..

 

V kroužcích vyprchávám

hustým chladem

komplikované vůně

Srážím se do kapek,

bez mraku,

zbytečně vlažících plíseň

rozkladu.